Byla tma, když jsem opustil stezku. Doufal jsem, že najdu nějakou lepší cestu přes svěží severní hvozd. Slyšel jsem vyprávění o lidech, žijících v okolí, o dřevorubcích, horalech a hornících zkoušejících štěstí v okolních kopcích. Tak jsem šel za jedním matným světýlkem, které problikávalo přes hustou hradbu větví a listí.

Ale to už bylo před mnoha hodinami. Světlo bylo dávno pryč, ztraceno tak asi jako já, a matná stezka rovněž zmizela. Mnohokrát jsem se zkoušel vrátit zpět, bojoval s hustými keři směrem, kde jsem tušil, že by ona stezka mohla být, ale každý takový pokus končil nezdarem. Než padl soumrak, bylo mi jasné, že jsem nadobro ztracen.

Něco se pohnulo v lese a já radši zastavil a skryl se za hromadou kamení. Kdysi dávno jsem měl sny stát se válečníkem, chrabrým vojákem ve službách Aklavijského krále, ale ty časy bláhových dětských snů a ideí byly dávno za mnou a já změnil své cíle. Stal jsem se učencem Vysoké univerzity a všechna ta romantická vášeň zmizela v propadlišti času.

Chvilku jsem zůstal skryt za těmi kameny, ale pak jsem po chvíli pokračoval v marném pátrání po správné cestě. Ale stín lesa se vrátil. Opět jsem zastavil a zahleděl se do temného lesa okolo. Čekal jsem, co vyjde ven. Cítil jsem, že to bylo nedaleko přede mnou, něco vekého a mrštného, kroužilo to kolem mne jako kolem své kořisti.

Sevřel jsem pevně svou jedinou malou zbraň, co jsem měl, připraven na cokoliv. Nehodlal jsem prodat svou kůži lacino. Věděl jsem, že ten tvor se na mě dívá, ale já ho neviděl, byl stále schován za zelenou hradbou. Připadalo mi to, jako by celé hodiny plynuly, ale nic z lesa nevyšlo. Bylo mi jasné, že ten tvor si se mnou hrál škodolibou hru.

Pak náhle se křoviny rozevřely a skupinka mrchožroutů vyrazila ven, patrně vyrušena něčím větším a zlejším. Využil jsem moment ruchu a vyrazil rychle z kopce dolů pryč odtamtud. Věděl jsem, že ten tvor na mě stále zírá. Jeho hračka se dala do pohybu.

Utíkal jsem, jak rychle jsem dokázal, jen abych byl co nejdál od toho zlého místa. Stále jsem ale cítil něco podlého ve vzduchu. Bylo to stále zde, tak blízko, bláhově jsem doufal, že se dostanu z jeho dosahu. Pokračoval jsem dál temným lesem, až jsem se dostal až velmi blízko k hranicím s královstvímn Selavia.

.

A tak jsem se dostal do temného místa mezi stromy. Určitě je Thanatos mod velmi temná hra, velmi těžká. Nikdy člověk neví, co vyjde z lesa a většinou ani není na to dost dobře připraven.

Prvním a nejdůležitějším úkolem je zůstat naživu, což je ovšem skoro nemožné. Všechno okolo je nepřátelské, není kde si odpočinout, žádné místo na chvilku klidu.

Než najdeš první téměř zapomenutou osadu. Lidé po tak dlouhé době osamění a bloudění jsou jako hvězdy na temném nebi. Zároveň ale zde, tak blízko k nejdivočejšímu koutu světa, k Selavii, jsou poněkud zvláštní. Nemůžeš věřit nikomu, a stále někde za hradbou větvoví je onen tvor, který tě neustále pronásleduje.

Čas utíká velmi rychle. Musíš najít cestu, jak uniknout. Ale okolo jsou jen husté mlžné lesy, plné stvůr a netvorů noci. Co tedy s tím?

.

TECHNIKA: Splnil jsem první úkol pro lidi v osadě a otevřel několik dalších. Potkal čtyři typy mrchožroutů. Propůjčil svůj hlas všem lidem okolo, protože jsem neměl žádné speakery, ale i tak to znělo zajímavě. Stále je třeba mnoho věcí udělat a problémů vyřešit, ale jedna věc už je jasná. můj mod jednou (brzy) vyjde.

.

POZNÁMKA: Všechny obrázky jsou ze dne. Tedy je normální být v temném lese za dne a nevidět skoro nic, jen pár kroků před sebou a stíny okolo. Ale i když není vidět daleko a člověk by si mohl myslet, že je to malá modifikace, tak opak je pravdou. Svět Thanatosu je nesmírně obrovský.

.

Prosím komentujte mou práci na následujících fórech: